Hana Sosíková

Autorka

Narodila jsem se v Brně, kde také žiji. K témuž moravskému městu se váží i mé první výtvarné pokusy...

Je mi znovu pět let a můj nevlastní děda malíř Rudolf Hudeček pro mé pobavení načrtne drobné obrázky a já pod jeho vedením, s jazykem snahou vyplazeným, se snažím nerýt do papíru rovné čáry - telegrafní dráty - a na nich kreslím, pokud možno jedním tahem, konturu sedící vlaštovky. Brečím, protože ta moje je jak nepovedena ryba zavěšená ocasem dolů a s dírou do hlavy. Dnes možná umím krotit jazyk a slzy schovávat, ale ať dělám, co dělám, něco ve mně zlobí tak dlouho, až se zcela dobrovolné a konečné spokojená sama se sebou zamažu od barev nebo hlíny. Mimochodem - mám ráda vůni ředidla do olejových barev a vůbec mi nevadí krátké nehty a za nimi hlína. Jen mě rozzlobí, pokud mi chybí modrá barva.

Stať z klihy Bernarda Lesainga "České tváře a krajiny" (Czech faces and ladspaces), vydalo KANT 2008

Brněnská výtvarnice Hana Sosíková se dostala do povědomí veřejnosti především svými keramickými díly, a to jak volnými, tak i užitými. Mnohokrát byla připomínána v souvislosti s její prací analogie s dílem florentského renesančního umělce Luky della Robia. To, co je spojuje, je jednak tvorba reliéfů, stojících na pomezí mezi sochou a obrazem, jednak obliba v modré glazuře. Barevnost jejích prací je založena na distanci mezi teplými, zvláště okrovými i červenými barvami a mezi studenými modřemi. Nedá se říci, že by umělkyně kolorovala, ale barvou přímo tvoří. K velmi závažným dílům Hany Sosíkové patří její keramické glazované obrazy, vytvářené složitou technologií pod označením „třetí výpal“. Je to technika velmi náročná, používala se zvláště v minulých stoletích na jemné fajánsové výrobky. Po přežahu se nanese krycí glazura a po vypálení se přímo volnou rukou na ni maluje dekoračními glazurami, jejichž barevnost a správnost tahů štětcem, se projeví až po výpalu, oprava tedy není možná.

Kromě reliéfů vytváří plastiky až do životní velikosti, modeluje akty výjimečné krásy. Rysy modelů zaznamenává bez příkras s nezastírající otevřeností, figury předvádí s působivou prostotou. Její výtvory, obdařené zvláštní silou, pulsují životem.

Se stejným zápalem a podobným pracovním postupem přistupuje i ke svým poeticko-meditativním obrazům (oleje na plátně). Pastózní, vrstvené prvky modelované špachtlí překrývá štětcem a dojem z díla umocní lazurami, které nanáší prsty i dlaní. V jejím malovaném světě se snoubí fantazie s realitou, vize se životem, zamyšlení se snem.

V současné době si oblíbila práci s kovem – šperky. Slitinu kvalitního bílého cínu se stříbrem vrství na kostru z mědi, tvar doplní gravírováním a patinou, vytváří tak malé reliéfy a plastiky, které obepínají polodrahokam, nebo fosílii. Takto vzniklá malá výtvarná díla jsou vždy originálem, který zdobí nejeden náročný ženský krk.

Paní Hana Sosíková je velmi plodnou a všestrannou výtvarnicí, cizí jí není ani digitální malba a grafika, navrhuje knižní obaly, píše básně. Její práce jsou zastoupeny např. v městském muzeu v Novém Bydžově, v řadě soukromých sbírek u nás i v zahraničí, účastní se samostatných a kolektivních výstav.

Prof. Miroslav Kšica, výtvarný teoretik, historik

Text z informační brožury k výstavě pořádané ve Stuttgartu, akce "Přátelství měst Stuttgart - Brno, městských částí Feuerbach a Líšeň", r. 2012